Pozdě odpolední až noční utkání dvou béček tenisových oddílů – Sokol TK Kaplice a TK Strakonice začalo ve 13:30 středoevropského letního času na tenisových dvorcích v Kaplici. Pokud se nám něco povedlo, komentoval Vašek Klimeš, pak to byla cesta tam a zpět. Jeli jsme v šesti, bez kapitána, pěkně všichni pohromadě jedním vozem (max. sedmimístný plně klimatizovaný Renault Scénic). Ušetřené peníze za druhý vůz jsme se rozhodli věnovat nadaci, která se stará o tenisové veterány.
Řidič jel plynule, opatrně a celou cestu bavil ostatní spoluhráče – jak mi kapitán poručil. Míla Bálek rozdával v nepravidelných dávkách energetické bonbóny, Zdeněk Burian si vrýval do paměti leteckou mapu Kaplice, aby mohl navigovat cestu ke kurtům. Vašek Klimeš si na sedadle ve třetí řadě, které je svou velikostí určené spíše pro větší kojence a menší děti marně snažil uříznout nohy. Náplastí mu byl ale krásný pohled přímo na Hanku a Petru, které se ovšem věnovaly učení právních předpisů – Hanka a sledování rychlosti na trojciferném digitálním tachometru – Petra.
V Kaplici jsme byli na čas. Zčásti proto, že intinerář naservírovaný kapitánem Liborem Volfem neměl chybu a zčasti proto, že Zdeněk neomylně vedl náš vůz vlevo, zase vlevo, přes most, prašnou cestou a mezi keři až na místo, kde jsou v řadě na délku za sebou naskládány tenisové kurty TK Kaplice mezi řekou Malší na jihu a vysokým lesem ve svahu na severu. Pokud někdo nechce utrácet peníze za výlet k indické řece Ganga, jako demo postačí právě kaplická Malše v úseku podél tenisových dvorců. Z různých stran a míst lezou do bahnité vody za různými účely různí lidé, loví různé věci a pokřikují různá slova. Jenom místo plovoucích hořících hranic dřeva s neboštíky se potulují po hladině rafty a kanoe.
Kaplické béčko si chystalo odpolední pečení masa na rožni a již mělo naražený sud krumlovské jedenáctky. Jak se ukázalo, nebyl to ten hlavní handicap oproti naší sestavě. Připraveni totiž byli i tři divizové posily: Jirka Bohata, Radek Theier a ranařka Pavelková z jejich áčka, které již mělo za sebou dopolední utkání. Vememe-li do úvahy, že každý z divizáků měl za úkol vyhrát svůj singl a debl, bylo to hned na začátku teoretických 0:6.
Tuto teorii bohužel potvrdili ve svých singlech na kurtu číslo dva a tři Honza a Hanka – shodně 1/6, 2/6. Jejich soupeři (Theier a Pavelková) sice museli hrát naplno, ale jednoznačně potvrdili roli favoritů. Na dvorci číslo jedna bojovala strakonická jednička Vašek, která tam překousala Bohatu 6/4, 6/4, porušila úvodní teorii a šla všem příkladem. Pak se na dvorcích objevili ti, kteří rádi hrají dlouho. Petra se tahala s Culkovou o první set 4/6, ve druhém díky špatnému dávkování energetickými bonbóny během cestay prohrála 1/6. Zdeněk sehrál za stavu 2/1 nejdelší game v historii novodobého tenisu. V průběhu tohoto gamu jsem viděl Petry celý druhý set, došel si na záchod, vypil limonádu a dobře si popovídal s Vaškem na téma, kde všude nosí zátěže. Zdeněk se ukázal jako velký bojovník, nic nevzdal a téměř po třech hodinách vyhrál nad Brabcem 7/5, 2/6, 6/3. Na jedničce v ten samý čas předváděl vytrvalou tenisouvou eleganci Míla a vůbec si proti mladému Benešovi nevedl špatně. Za stavu 6/3, 6/5 a 6:4 v brejku skončil mečbolový míč z jednoznačného koncového voleje na pásce a vše se obrátilo na konečných 6/3, 6/7, 3/6. Po singlech by to tedy bylo na body 2:4, jenže v době, kdy naši maratónci dohráli třísetové bitvy, bylo také dobojováno v dámském deblu v náš neprospěch. Ačkoli jsme měli výrazně krásnější děvčata, která vedla v prvním setu již 3/0, vše se obrátilo znovu ke Kaplici čelem a ke Strakonicím zády na konečných 3/6, 2/6.
Stav byl před pánskými čtyřhrami 2:5 na body, ale po dohodě kapitána kaplických a strakonického zástupce kapitána s kapitánem on line na mobilu, jsme se rozhodli čtyřhry sehrát. Dvojice jsme nalosovali:
Theier, Brabec proti Vaškovi s Mílou a Bohata, Knížek proti Zdeňkovi s Honzou. Se hrou jsme skončili v půl deváté, ale snad nikdo nelitoval. Oba debly jsme sice prohráli, ale bylo se na co koukat. Vašek s Mílou prohráli po boji 6/7, 2/6 a Zdeněk s Honzou měli za stavu 6/3, 3/6, 5/4 čtyři mečboly. Ve všech čtyřech mečbolových výhodách zahrál hrající kapitán Jirka Knížek na Zdeňka první servis a za přispění Jirky Bohaty zvrátili zápas až v brejku třetí sady na svoji stranu. Takže 6/3, 3/6, 6/7.
Béčko prohrálo celkem 2:7. Vím, že v tenise neplatí žádné kdyby, ale přesto:
- kdyby jel s námi kapitán...
- kdyby Míla rozdával pečlivěji energetické bonbóny...
- kdyby se nehrálo až odpoledne...
- kdyby Kaplice neměla divizové posily...
- kdyby Míla proměnil mečbol...
- kdyby Zdeněk s Honzou přehráli kaplického kapitána s Bohatou...
O dva míče víc a béčko Strakonic by prohrálo „jenom“ 4:5 s Kaplicí složenou z 50% z hráčů z o tři stupně vyšší soutěže! Byl to pěkný výlet, dobrý tenis a slušný výsledek. Díky všem.
Honza